sobota 25. července 2015

Jak jsem kopal skálu a jak skála nakopala mě (Tomas)

Postavit plot. Dvě slova, par děr a drát, pletivo...tohle se mi vybavilo v České republice, když jsme plánovali udělat zahradu mezi ubytováním pro kluky a jídelnou. Práce na dva, maximálně tři dny. Po 14 dnech v Mahangu mohu konstatovat, ze plot máme. Nebyla vyřčena pouze dvě slova, padlo jich mnohem více (ne všechna jsou publikovatelná), drát byl ostnatý, děr je celkem 35 a k polovině z nich mám už osobní vztah, protože jsem v nich nechal doslova kus sebe. Byla to pěkná dřina, obzvláště úseky, kdy se muselo kopat do skalnaté vrstvy lávového původu, která pokrývá část pozemku sirotčince. Nicméně výsledek stojí za to a už se těším až tady bude za par měsíců růst zelenina a tropické ovoce. A tak je to tady se vším. Všechno stojí více námahy a vypětí nejen ve fyzické, ale i psychické podobě. Právě mi Miska oznámila, ze sekera, kterou jsme se snažili pilníkem alespoň trochu nabrousit, byla použita na vybíjení děr na okna v ubytovně pro holky. No, co byste jim na to řekli? :)

Asi nikoho nepřekvapí, že si mi o kopání děr i zdálo.

No, úplná rovina to není, ale vzhledem k tomu, že swahilština nemá výraz pro slovo "detail", myslím, že je to v pohodě.


Není nad to, si po kopání děr odpočinout kopnutím do míče...

Abych se nenudil, rozhodl jsem se ve skladu udělat regál... taková blbost a nikoho to tady dva roky nenapadne.

No a takhle obvykle vytuhnu po obědě...

...a nejsem sám.

Každý den je jako ten předešlý... a víte co? Vůbec mi to nevadí :)

Žádné komentáře:

Okomentovat