Co všechno musí člověk podstoupit, aby uvařil 3 skleničky exotické marmelády: nakoupit pomeranče, ale včas protože přímo v Mahangu žádné nerostou. Cukr je zde běžně k mání, takže ten nám starost nedělal. Ještě jeden citron jako konzervant a jeden gelfix přivezený z České Republiky...na základě domácích pokusů vyrobit překrásnou marmeládičku již doma a to bez gelfixu, jsme se nakonec uchýlí k tomu jej použít.
S chutí do toho půl je hotovo....jenže na žhavou plotnu je pořadník a tak čekáme až do poledne, kdy se dovaří výborný oběd, jak pro 19 dětí, tak pro ostatní dospěláky včetně vyprahlých a vyhladovělých bledých tváří.
Pomeranče máme, takže loupeme, ale ouha....ony ty přírodní pomeranče mají nějak více pecek než ty dovážené...čím to asi bude....že by poptávka v Evropě měnila botanické proporce tohoto ovoce? Asi to tak bude, nicméně ty pecky za nás nikdo nevytáhne...trochu nám připadá, že je jich více než dužniny, ale ven musí tak jako tak, jinak to bude pěkně hořká marmeládička.
Poprask v kuchyni nastal, když jsme vytáhli starou mechanickou váhu dovezenou po babičce z domova. Navážili jsme 350g cukru, přisypli něco navíc, protože Afričani přece rádi sladký.
Tak po půl hodině se začíná blýskat na lepší časy...ještě že nám společnost dělá slivovice....samozřejmě mám namysli k dezinfekci víček.
Jak to dopadlo?
Marmeláda je skvělá, ráno jsme si ji dali k snídani, po jedné sklenici se zaprášilo a teď se zapráší i po té druhé, neboť hned jak dopíši tento blog, pádím ze Mswiswi do Mahanga s plnou taškou čerstvých MANDAZI, což je něco jako české koblížky, ale bez marmelády a o tu to právě za pár chvil vylepším ----pro sirotky ke svačině.
S chutí do toho půl je hotovo....jenže na žhavou plotnu je pořadník a tak čekáme až do poledne, kdy se dovaří výborný oběd, jak pro 19 dětí, tak pro ostatní dospěláky včetně vyprahlých a vyhladovělých bledých tváří.
Pomeranče máme, takže loupeme, ale ouha....ony ty přírodní pomeranče mají nějak více pecek než ty dovážené...čím to asi bude....že by poptávka v Evropě měnila botanické proporce tohoto ovoce? Asi to tak bude, nicméně ty pecky za nás nikdo nevytáhne...trochu nám připadá, že je jich více než dužniny, ale ven musí tak jako tak, jinak to bude pěkně hořká marmeládička.
Poprask v kuchyni nastal, když jsme vytáhli starou mechanickou váhu dovezenou po babičce z domova. Navážili jsme 350g cukru, přisypli něco navíc, protože Afričani přece rádi sladký.
Plotna je volná, jde se vařit. Cituji recept: "Přivedete vše k varu a necháte 1 minutu vřít, poté můžete marmeládu nalévat do sklenic." Tak na tohle rychle zapomeňte, ani Mr. Gelfix nám toto nezajistil a tak se svorně s Péťou střídáme nad rozpáleným hrncem a připadáme si jako ta slepička, které den předtím opalovali nad ohněm chloupky z kůže.
Tak po půl hodině se začíná blýskat na lepší časy...ještě že nám společnost dělá slivovice....samozřejmě mám namysli k dezinfekci víček.
Jak to dopadlo?
Marmeláda je skvělá, ráno jsme si ji dali k snídani, po jedné sklenici se zaprášilo a teď se zapráší i po té druhé, neboť hned jak dopíši tento blog, pádím ze Mswiswi do Mahanga s plnou taškou čerstvých MANDAZI, což je něco jako české koblížky, ale bez marmelády a o tu to právě za pár chvil vylepším ----pro sirotky ke svačině.
Žádné komentáře:
Okomentovat