Dobrovolníci Péťa, Zuza a Jirka se rozloučili s Mahangem 8.8., což je pro Afričany významný den NANE NANE (osm osm) = den FARMÁŘŮ. Všude se slaví a u nás v sirotčinci se zároveň i loučíme. I v tento slavný den se dopoledne pracuje, a vlastně i odpoledne, ale to jen to, co je nezbytně nutné, jako vaření, úklid a podobě.
Dopoledne jsme se zabývali přípravou výživy pro budoucí stromky, což v africkém podání znaméená sbírání hov... . Ve skutečnosti byla tato činnost méně nechutná než se na první pohled zdá, neboť slunce vysuší i čerstvá hovínka do pár hodin na troud.
Dopoledne jsme se také rozhodli zasadit sazeničky stromků do připravených děr. Záhy jsme však pochopili, že naše evropské představy propadly zcela naivitě. Protože sirotčinec stojí téměř na skále i stromy vznikající kolem sirotčince budou mít své základy na skále. Tomáš a Jirka se několik dní nadřeli, aby připravili 14 děr o rozměrech 30 x 30 cm, ale čelisti spadly nám všem, když jsme pochopili, že každá jáma pro strom má být veliká 100 x 100 cm. JESTLI SE JEŠTĚ NĚKDE NA SVĚTĚ NACHÁZÍ MUŽ, KTERÝ SÁZÍ STROMY....PROSÍME, PŘIJEĎ!!! TADY V MAHANGU SI SKUTEČNĚ PŘIJDEŠ NA SVÉ!
Za pomocí Josepha a Ayubu se podařily 2 jámy vyhloubit, ale co těch zbylých 12?
Po slavnostním obědě, na který padli 2 králíčci z Ayubova chovu, už se nikomu do práce nechtělo. Děti přišly na oběd ve slavnostním oblečení, dostali kupu masa a tradiční pilaf, sodu a mohli se jít procházet do vesnice a hrát si. Atmosféru okořenil nově zakoupený buben, který jsme nechali pro sirotčinec vyrobit u místních. Samson byl tak nadšený, že si další bubínek vyrobil ještě před obědem s čerstvé králičí kůže - je to koumák!
Jirka se nám trochu rozstonal, ale o léčebných praktikách sestry Epifanie a africké pedikůře, by vám raději měl vyprávět sám:-). Petra byla Jirkovi oporou, a tak jsme světelnou část dne zakončili tradičním pozorováním západu slunce na vodojemu pouze se Zuzou.
Světelná část byla sice za námi, ale den rozhodně neskončil. V sirotčinci bylo veselo. Děti zpívaly a tancovaly, rozdávaly dobrovolníkům dárečky v doprovodu písně: " Good bye, good bye, but not forever." Ještě, že já a Tom tady zůstáváme déle, jinak už bych brečela jako želva. Za každým proslovem následovala salva z bubnu a všechny děti děkovaly za buben jeho tvůrci, kterého jsme pozvali na večeři. Opravdu si buben celý den neodpočinul, až nám z toho šla hlava kolem, a musím přiznat, že jsme si tím na sebe ušili bič.
Sestra Epifanie říká: "to jsme zkrátka my Afričani, když vidíme buben, mohli bychom stále jen hrát zpívat a tančit. U nás se traduje tento příběh: Bůh stvořil tři druhy lidí: černochy, bělochy a indy. A stvořil pro ně tři různé dary: buben, peníze a intelekt a každý si mohl vybrat dle své volby. Černoch pomalu nenechal Boha ani domluvit a vrhnul se na buben, proto do dneška, když má Afričan buben, tak nehledí na nic, všeho je schopen zanechat a jen tančit a hrát. Indové byli druzí a sáhli po penězích, protože miluji business sem business tam. No a na bělochy zbyl intelekt.
Tak co myslíte, vyhráli jsme to s tím intelektem? Někdy si vážně myslím, že by ten buben byl lepší!
:-D Rozhodně ten buben!
OdpovědětVymazat