Odjížděla jsem do Afriky s tím, že si projekt
prohlédnu a dozvím se podrobnosti a hurá domů, kde můžu dobře dělat svoji
práci. Nějaké zkušenosti s Afrikou mám a tak jsem nečekala nic nového. Musím
ale přiznat, že mi přátelská atmosfera přirostla k srdci a těžko se mi
odjíždělo.
Potěšily mě hlavně děti zapojené v projektu,
jak v sirotčinci, tak v přilehlých vesnicích. Je vidět, že jsme pro mě velkou
motivací. Sestra Epifanie - ze sirotčince, je neuvěřitelná. Když něco vykládá všichni poslouchají, má přirozenou autoritu a organizační schopnosti. Na domácí
práce má děti rozdělené na dvě skupiny, ty se průběžně střídají. Večerní hraní
divadla na biblické motivy a následné rozebrání příběhu, kdy se snaží všechny
zapojit i ty nejmladší - takové učení formou hry .... z toho všeho jsem
byla do slova unešená, takového člověka, jsem tu opravdu nečekala!
Také bych ráda zmínila otce projektu Babu -
který přivedl zakladatele Bez mámy sem do chudé vesnice Mahango. Je to starý pán (85) s pokrokovým myšlením.
Lidé, kteří se o nás starali nebo nějak pomáhali jsou velice přátelští.
K celkového pohledu mě
překvapila rozsáhlost centra a spousta půdy k využití. Problém je sice eroze, ale i ta se dá účinně řešit stromy.
Chod a potřeby sirotčince jsou vedeny přirozeně
vedou. My vlastně jen podporujeme co oni sami vyzkoušeli a zažívají. Tím myslím např. chov
zvířat a pěstování zeleniny a ovoce. Čeká nás ještě spousta práce, ale po
tom co jsem viděla věřím, že to všechno zvládne. Odvezla jsem si
ty nejlepší dojmy.
Žádné komentáře:
Okomentovat